Podnikavost
autor: PetrTak jsem se tuhle na lidovkach.cz dočetl, že v Řecku (resp. nevím jestli v celém, psali že v Aténách) se rozmáhá nový druh podnikání. Funguje to zhruba takto - hospodyně ráno vymyslí co bude vařit, vyvěsí to na web a napíše kolik porcí je schopná připravit a za jakou cenu. Lidé si to během dopoledne prohlíží a můžou si porce objednávat. Kolem poledne hospodyně zkoukne kolik má objednávek, podle toho nakoupí a uvaří. Odpoledne a večer se u ní lidé stavují cestou z práce, berou jídlo a zaplatí za něj. Hospodyně si takto přivydělává z domu a třeba i během mateřské.
Tak si říkám, že to je krásný projev zdravého podnikatelství, který představuje Řeky v mnohem lepším světle než jejich nekonečná finanční krize. Takové podnikání přináší pozitiva na všechny strany - hospodyně si přivydělá, aniž by musela do pracovního procesu konvenčního zaměstnání (kam na té mateřské ani nemůže), navíc získá nějaké ty sociální kontakty a prestiž v očích sousedů, sousedi získají k večeři dobré domácí jídlo za rozumnou cenu, a stát ušetří za nákladné projekty které matkám "usnadní vstup zpět do zaměstnání" a obnoví jejich "pracovní návyky". Má to jistě rizika - hospodyně může uvařit nedobré jídlo, nebo se z toho zákazníkovi rovnou udělá špatně. A jsou to rizika, která nemá co řešit stát - hospodyně sama nemá důvod vařit špatně, a pokud přesto bude, zákazníky nikdo nenutí to kupovat.
Tak si tak říkám jak by asi podobné podnikání vypadalo u nás? První věc je, že kuchyně běžné české domácnosti určitě nesplňuje státem stanovené hygienické podmínky pro vaření, a tudíž výrobky z ní vzešlé se nesmí prodávat. Neznám všechna ta hygienická nařízení, ale dle toho, co se požaduje po výrobně sýrů, odhaduji, že by libovolné takové podnikání mohla hygiena kdykoli zavřít. Dále by paní hodpodyně musela mít živnostenské oprávnění a platit daně a vše co s tím souvisí. Ze zkušenosti vím, že při malých příjmech se daň z příjmu srazí (díky různým odpočtům) na nulu; co se ale nesrazí jsou náklady na sociální a zdravotní pojištění. Ty mají stanovenu minimální hranici kterou je nutné platit, a jejich součet tvoří necelé 3 tisíce měsíčně. Jelikož počítám, že by si hospodyně takto nepřivydělala měsíčně víc než několik málo tisíc, znamená to, že by všechen svůj výdělek nasypala státu.
Takže když to shrnu - aby se něco podobného české podnikatelce vyplatilo, musela by překročit hygienické předpisy (a tím v podstatě porušit zákony a riskovat trest), podnikat načerno a krátit stát na daních. Jedině tak má možnost si tímto zcela přirozeným způsobem přivydělat. Druhou možností je zůstat nezaměstnaná (resp. na mateřské), žít z toho, co od státu dostane a chodit demonstrovat za větší sociální dávky. Stát na ni vynaloží nemalé prostředky - nejen za sociální dávky (ty by hospodyně brala stejně, protože její přivýdělek je malý), ale hlavně na nepřímých nákladech způsobených tím, že si matka po mateřské (a nebo při dlouhodobé nezaměstnanosti) těžko hledá práci.
Nechci Řecko tolik vyzdvihovat a Čechy naopak srážet; ono je docela dobře možné že Řekové nemají o nic rozumnější zákony než my, dotyční opravdu podnikají načerno, a stát nad tím přivírá oči, nebo má prostě jiné starosti. Vyjadřuji se k situaci u nás, protože ji znám o dost lépe, a taky mě o dost více trápí.
Teď se hodně mluví o ostravském dole Paskov a jeho zavření, díky kterému přijde o práci nemalé množství horníků. Politici i komentátoři problém chtějí řešit umělým prodloužením těžby financovaným státem a nebo slevami na dani pro investory, kteří by v regionu dokázali vytvořit pracovní místa ... a málokoho napadne, že nejlepší by bylo, kdyby se propuštění horníci zaměstnali sami. O tom přece podnikání je, ne? Dělám to co umím, nemusím si shánět zaměstnavatele, spoléhám na sebe a ne na stát. Ještě za první republiky měla každá zapadlá vesnička přehršli živnostníků (krejčích, ševců, pekařů, mlynářů, koželuhů a podobně), kteří se živili tím, že poskytovali služby pro svoje sousedy. Až se člověk diví jak se jich tolik mohlo uživit. Proč by to nemohlo fungovat dnes? Stačilo by aby stát omezil byrokratickou a finanční zátěž podnikatelů na minimum - aby bylo JEDNODUCHÉ začít podnikat, a aby se vyplatilo i podnikat s malými výdělky. Myslím že propuštění horníci by si dokázali za takových podmínek sehnat práci sami, nemám důvod se domnívat že by byli méně schopní nebo kreativní než ostatní. To, že celý život rubu v dole, neznamená, že jsem levej na všechno ostatní. Stát by tím ušetřil na přímých i nepřímých sociálních výdajích, a stálo by to celé mnohem méně, než sociální "těžba" v prázdném dole.
Komentáře