Film Hobit
autor: PetrPrvní část filmu Hobit se v kinech objevila už před necelým rokem, psát recenzi teď je už tedy poněkud passé. Ale přesto se k filmu vyjádřím, v rámci příprav na blížící se druhý díl.
Nejprve k literární předloze. Kniha Hobit aneb cesta tam a zase zpátky vznikla víceméně náhodou, a byla od začátku psána jako pohádka pro děti. Její autor, J.R.R. Tolkien, takových pohádek napsal už víc, většinou jen pro svoje děti, a ze začátku nic nenaznačovalo, že by Hobit měl být jiný. Jenže současně Tolkien pracoval na velkém díle - obsáhlé mytologii a fiktivní historii určené pro Anglii. Měl rád severské mýty a ságy, a litoval že Angličané nic takového nemají. Rozhodl se vyzkoušet si svoje literární schopnosti a takové mýty stvořit.
Zpočátku to pro něj byla spíš taková hra, ale práce na mytologii ho bavila a v době, kdy začal psát Hobita, už pro něj znamenala hodně. Hobit s mytologií neměl mít nic společného, ale napůl podvědomě se mu do příběhu sem tam nějaké její prvky vloudily. Během psaní snad začal chápat Hobita jako způsob, kterým by mohl své mytologie vdechnout život. Proto příběh směrem ke konci začíná postupně vážnět, i když si stále zachovává odlehčený a pohádkový tón kterým začal.
Tolkien potom Hobita skutečně vydal jako knihu, a ta zaznamenala velký úspěch. Netrvalo dlouho, a nakladatel se začal dožadovat "dalšího hobita", když se ten první tak dobře prodával. A tak Tolkien začal psát pokračování. První kapitoly se ještě držely v pohádkovém duchu Hobita, ale brzy se od něho Tolkien odklonil ve prospěch vážného a vznešeného tónu připomínajícího mýtickou minulost. Prvky z paralelně vznikající mytologie už používal zcela cíleně, nový příběh v podstatě psal jako by se odehrával ve stejném světě, ale v pozdější době. Příběh psal asi 12 let, prakticky každou jeho část několikrát přepsal aby zapadla do měnícího se konceptu, a nakonec ho vydal pod názvem Pán prstenů.
Pán prstenů mu zajistil nehynoucí slávu, a zástupy fanoušků v každé zemi. Za to byl Tolkien samozřejmě rád, i když ho to mírně udivovalo, ale každopádně mu to dodalo motivaci k další práci. Jak Pán prstenů tak Hobit se odehrávaly v podobném čase na podobném místě a sdílely dokonce několik postav. Jenže v kontextu Pána prstenů působil Hobit tak nějak divně - postavy se tam chovaly trochu infantilně, v porovnání s Pánem prstenů i nelogicky, a prostě to k sobě neladilo. Tolkien - perfekcionista - bral celé svoje dílo jako historické (i když ve fiktivní historii) a musel to vše uvést v soulad. Proto začal sepisovat stohy dodatkových textů věnujících se mimo jiné i Hobitovi, ve kterých vysvětloval proč vše proběhlo jak to proběhlo (prostřednictvím např. rozhovorů mezi hlavními hrdiny knih). Díky neúnavné píli lze dnes skutečně jak Hobita tak Pána prstenů chápat jako součást "něčeho většího", aniž by to toto vnímání rušilo.
No a teď, po několika desetiletích, vznikl film, režírovaný Peterem Jacksonem. Jackson byl paradoxně v opačné situaci než Tolkien. Lidé chtěli "něco jako Pán prstenů", velkolepý fantasy film, ale k dispozici byla předloha jen poměrně jednoduchého pohádkového příběhu. Naštěstí právě Tolkienovy dodatky umožnily Jacksonovi značně rozšířit záběr filmu, a zároveň zůstat věrný literární předloze. Protože se film měl podobat Pánu prstenů, natočil ho mnohem více "syrově" než jak působila kniha. To je dle mého soudu určitě dobře, a myslím že by to ocenil i Tolkien. Pohádková blahosklonnost směrem k divákům se mu postupem času zhnusila, slovem "pohádka" začínal označovat příběhy, které bychom dnes označili spíše za fantasy.
Kniha Hobit obsahuje nemálo scén, které působí trochu infantilně, a daly se špatně natočit na sto způsobů. Film tyto scény zvládl bravurně, dodal jim šťávu a působivost při současném téměř doslovném zachování textu. Mám na mysli především Glumovu hádankovou soutěž, trpasličí mytí nádobí v úvodu a podobně. Samotné postavy trpaslíků v knize působily tak trochu jako trpaslíci ze Sněhurky, zatímco ti filmoví jsou opravdoví trpaslíci z Středozemě. Takže kvůli všemu tomuto musím film vyzdihnout. Filmová trilogie Pán prstenů musela lecos vypouštět a nebo pojednat oproti knize zkratkovitě, ale přesto si zachovala působivost skvělé audiovizuální ilustrace k příběhu. Film Hobit literární předlohu spíše rozšiřuje (většinou o další literární předlohu) a dodává jí i trochu jiné vyznění. Dojem z každého filmu je jiný, přesto jsem rád že oba (resp. obě trilogie) vznikly.
Nemůžu pominout ani slabší části filmu Hobit. Nejvíc rozporuplně na mě působilo ztvárnění čaroděje Radagasta. Toho jsem si představoval spíš jako moudrého a důstojného poustevníka, zatímco Jackson z něho udělal potrhlého staříka. Nakonec ale musím uznat, že i toto je přípustný pohled, byť mi příliš blízký není. Dobré je, že film celkem správně ukazuje postupné odklonění Radagasta od svého poslání - příliš se zamiloval do lesa a přírody, až začal zanedbávat svůj skutečný úkol. Takto jsem vnímal scénu kdy Radagast použije svoji obrovskou moc (s pomocí které Saruman ovládal celou armádu a Gandalf po ní sahal jen když bylo opravdu zle) jen na to, aby vyléčil jednoho mrtvého ježka, jemuž podobných se kolem válí desítky. Prostě ztratil cit pro míru a jeho les pro něj znamená všechno.
V každém případě se mi film líbil, a na druhý díl se těším. Z traileru to vypadá na pěknou podívanou i další sporné scény, ale věřím, že to dopadne přinejmenším stejně dobře, jako jednička.
Komentáře