Hobit 2
autor: PetrTak včera jsem konečně shlédnul druhý díl filmu Hobit, a můžu napsat recenzi; jelikož jsem na Tolkienovi v podstatě vyrostl, cítím potřebu se k filmu vyjádřit. Tož ano, líbilo se mi to. Četl jsem před shlédnutím spoustu recenzí, měl jsem představu co ve filmu bude a měl jsem z některých scén značné obavy. Ale jako už několikrát, režisér Peter Jackson ukázal, že fatální chyby prostě nedělá, a pro Tolkiena má cit.
Mnohé recenze Hobitovi 2 vytýkaly, že se už hodně odklání od literární předlohy. Tomu musím dát za pravdu, ale zároveň podotknout že to není vždycky ke škodě. Proč? Původní literární Hobit byl skutečně lehkou pohádkou o tom, jak si banda trpaslíků jde nakrást trochu zlata, které jim předtím ukradl drak. Celé se to nakonec vyvrbí do významnějších událostí i s morálním apelem, ale základ příběhu je skutečně toto. Když o dost pozdějí Tolkien napsal Pána prstenů, bylo jasné, že Hobit je součástí toho velkého příběhu, ale v mnoha věcech působil podivně nekonzistentně. Proč se Gandalf tolik angažoval do soukromého podniku jakým byla cesta za drakovým zlatem? A nebylo trochu pod úroveň velkého Thorina Pavézy vyrazit na takovou výpravu a snažit se svoje zlato zpátky ukrást? A jaktože vzal do party takového nekňubu, jakým se jevil ze začátku Biblo Pytlík? Tolkien to vysvětloval v dodatečných textech - Gandalf se chtěl zbavit draka, a proto pomáhal trpaslíkům jako jeho nesmiřitelným nepřátelům (což ale není přesvědčivé, protože trpaslíci se draka ve skutečnosti zabít vůbec nechystali, a sám Gandalf je v tom podporoval). Thorin měl vůči Bilbovi velké výhrady, ale Gandalf ho dokázal přesvědčit; a sám ho prosazoval jen proto, že měl nejasné tušení že bude důležitý. Přesto ale i po těchto vysvětleních to spolu neladilo.
Peter Jackson se v tomto směru od knihy odklonil, nebo ji spíše doplnil, a v jeho pojetí to najednou dává lepší smysl. Thorin by rád dal dohromady trpasličí armádu, přemohl draka a zmocnil se království pod Horou. Jenže dosud žijí pamětníci dračího útoku, vědí jaká hrůza to byla, a nevěří že pod Thorinovým vedením by něco dokázali; a proto za ním nejdou. Gandalf se chce zbavit draka, a když se dozví o Thorinovi, chce mu pomoct dosáhnout jeho cíle, protože tím by se splnil i cíl Gandalfův. Objeví se tedy nápad (nejspíš Gandalfův) se do hory potají vloupat a ukrást tam arcikam, symbol království. Thorin by tím ukázal že lecos zmůže a symbolika arcikamu by mu dala šanci vybudovat armádu a pokusit se o útok proti drakovi. Thorin toto přijme jako dobrý nápad a nechá si vnutit i hobita, protože ví že lupič bude důležitý. Nakonec to celé dává mnohem větší smysl.
Co dál k filmu? Čistě filmový románek mezi trpaslíkem Kilim a elfkou Tauriel naštěstí zůstal jen u uvěřitelného platonického obdivu ze strany trpaslíka a sympatií ze strany elfky, vcelku bez šance že by se z nich vyvinul skutečný fyzický vztah. To je dobře, protože to už by Tolkienův svět asi neunesl. Lesní elfové jsou vylíčeni o něco hůř než v knize, ale vcelku pouze dokládají, že elfové dovedou dělat stejné pitomosti jako lidé, jen s větší grácií. To je zcela v souladu s Tolkienem, jehož Silmarillion popisuje celou řadu elfích nedostatků a chybných rozhodnutí v minulosti. Kožoměnec Medděd ve filmu působil zvláštně a sympaticky, drak Šmak byl parádní a měl v sobě značnou dračí zlomyslnost.
Takže co mi nakonec vadilo nebyly ani tak odchylky od knihy, jako spíš akční scény. Nic proti nim obecně nemám, a nemohu opomenout že jsou dost působivé. Jenže to holt vypadá že se režisér snaží trumfnout sám sebe; a možná to i udělat musí, protože to publikum tak nějak očekává. Jenže akční scény v Hobitovi 2 už působí příliš překombinovaně a je těžké uvěřit, že to všem hrdinům tak pěkně vychází - tady mám konkrétně na mysli slavný útěk trpaslíků po řece v sudech. Elfí bojový styl režisér tradičně podává jako jakýsi tanec plný obratných kousků, ale zde to už místy přehání. Je pak těžké uvěřit že by Legolasovi nebo Tauriel mohl vůbec někdo ublížit, a když Thorin Legolase zachrání zabitím skřeta stojícího za ním, moc to nezapůsobí. Legolas si s podobnou situací ve filmu poradil hned několikrát, takže Thorinův příspěvek je spíš nadbytečný. O kolik skutečněji působila bitka v Morii v prvním filmu Pána Prstenů!
Podivně působí komando asi třiceti skřetů, které se potají vplížilo do jezerního města - město přitom stojí celé na vodě a vede k němu jen jeden zcela přehledný most se strážemi. Že se do města potají dokázali dostat dva elfové, budiž. Ale banda skřetů? Už třinácti trpaslíkům to dalo dost starostí.
Drak šmak působí zpočátku mazaně a vychytrale, jak by měl. Setkání s ním je jedna z krásně ztvárněných a téměř doslovných scén z knihy. Škoda ovšem následného neliterárního boje draka s trpaslíky - kde trpaslíci předvádějí opět jednu z nadbytečně krkolomných akcí, a drak už působí trochu jako idiot. Trochu té zlomyslné škodolibosti typu "pochytám vás živé a pak teprve uvidíte" mu jsem ochotný přiznat, ale ke konci už mu musí být jasné, že si z něj trpaslíci dělají dobrý den, a přinejmenším Bilbo už měl být v té době mrtvý - příležitostí měl drak dost. Je i málo pravděpodobné, že by klidně nechal trpaslíky u svého pokladu a vyletěl radši vypálit jezerní město. Zde by bylo lépe kdyby se režisé knihy podržel, jelikož její podání působilo mnohem logičtěji.
Celkově ovšem byl film velmi pěkný a těším se jak to za rok skončí. Já tedy samozřejmě vím jak to skončí, ale bude to podáno tak pěkně, jako většina scén z tolkienovských filmů Petera Jacksona?
Komentáře