Jesle
autor: PetrPo dlouhé době sem zase něco píšu, a ponouknul mě k tomu článek na Neviditelném psu. Autor tam rozebíral doporučení EU o zvýšení počtu dětských jeslí a také počtu dětí do nich umístěných, s cílem aby se matky co nejrychleji vracely do pracovního procesu. Autorův sympatický názor byl, že úloha matky je ve výchově dítěte nezastupitelná, a EU by naopak v rámci prevence budoucích sociálních problémů měla doporučovat aby matky neodkládaly v honbě za kariérou předčasně své děti do výchovných ústavů. Autor se vyjádřil v tom smyslu, že by mělo být běžné aby rodina byla schopná žít jen z platu otce-živitele, jak tomu bylo např. za první republiky. V diskuzi pod článkem se objevilo pár nesouhlasných názorů, především "pokud chcete abychom žili z jednoho platu. tak zajistěte aby byl dvojnásobný" a "matce která zůstane dlouho s dětmi ujede v jejím oboru vlak a už nikdy nic nedokáže". Rád bych se k tomuto vyjádřil.
Pro ilustraci svého názoru si vezmu běžnou vesnickou mámu z doby pár set let staré, řekněme z takového 17. století; i když podobně fungující vesničanky bychom našli i ve dvacátém století, jen jich už bylo míň. Byla to doba jistě úplně jiná než současná, lidé ovšem byli stejní. Život průměrných lidí v té době se lišil od současnosti především tím, že byl po všech stránkách těžší.
Tato průměrná vesničanka, typický představitel tehdejší běžné ženy, pracovala v plném zátahu prakticky až do porodu, a pár týdnů po porodu už bychom ji zase viděli odvést svých pět, šest hodin práce denně (někdy i víc). V porovnání se současnou dvouletou mateřskou dovolenou (a to je ta nejkratší možná!) je to naprosto neuvěřitelné, EU by se nad tím zatetelila blahem, a přitom k tomu nebylo potřeba žádných nařízení, doporučení a institucí zvaných jesle. Stačilo jen dát věcem volný průběh.
Žena nepotřebovala jesle, protože měla babičku, případně nějaké další starší příbuzenstvo, které se dokázalo pár hodin o malé dítě postarat. Dítě tak nebylo dáváno do cizího prostředí k cizím lidem, a mohlo být takto "odloženo" už v mnohem mladším věku. Samozřejmě že ne na dlouhou dobu v kuse, matka musela být pořád někde poblíž (např. kvůli kojení) ale jinak se v zásadě mohla věnovat čemukoli. Stejně tak babička také měla nějakou roli v hospodářství, ale přeci jen už na ni nebyly kladeny takové požadavky, takže měla víc času starat se o potomstvo.
Celé by to nefungovalo kdyby matka nebo babičky byly někde takzvaně "zaměstnány", mimo domov. Jenže to ony nebyly, veškerou práci prováděly doma, a zrovna v době, kdy mohly. Velkou část z toho obnášela tzv. práce v domácnosti (vaření, zašívání, ale taky třeba dojení a krmení dobytka). Takovou práci dnes všechny statistiky ignorují a společnost jí spíše opovrhuje, ale přitom jde o extrémně důležitou činnost, bez které se v té době nedalo žít. Navíc další činnosti v rodinném hospodářství (právě ta péče o dobytek, pomoc při žních, případně provozování nějakého ženského řemesla jako předení) nebyly zdaleka ekonomicky zanedbatelné a tvořily přinejmenším třetinu veškeré obživy rodiny.
Kdybychom to dnes převáděli na peníze, odpracované hodiny a mzdu, tak bychom zjistili, že žena pracovala za směšný plat. To ale nic nemění na tom, že i za takto "směšný plat" odvedla několik pracovních hodin denně v době, kdy dnešní žena na mateřské představuje pro stát pouze zátěž. A šlo to. Proč to dnes nejde? Jistě se žije jinak a pracovat na rodinném statku může málokdo. Na druhou stranu takové věci jako počítače a snadno nakoupitelné vybavení na cokoli umožňuje v městské bytě provozovat mnohem výdělečnější činnost, než bylo dojení krav v 17. století. Praktická každá matka si může na pár hodin denně sednout třeba k šicímu stroji, nebo k počítači vyplňovat účetní tabulky. Bude to práce přerušovaná různými povinnostmi kolem dítěte, v některé dny takovou práci nebude možné provozovat vůbec, ale celkově lze takové práce odvést dost. Tak proč se to neděje?
Problém je v tom, že dnes je nutné všechno institucionalizovat. Aby matka mohla legálně vydělávat domácí prací, musí se stát institucí zvanou OSVČ. To je v zásadě jednoduché, ale pro většinu běžných lidí neznámé dobrodružství, a proto se toho bojí. Mimo jiné i proto, že stát implicitně předpokládá že každý OSVČ zná i všechnu legislativu k OSVČ se vztahující, což je ovšem pro běžného smrtelníka nemožné. Matka, která by takto chtěla se stát OSVČ, jde do neprobádaných vod a potenciálně nad ní visí hrozba nesplněných úředních povinností. Mohla by snadno například šít dětské oblečky a prodávat je sousedům, protože to umí, ale protože neumí "být OSVČ", tak se do toho nepustí. Výsledkem je matka, která svůj potenciál pracovních hodin proplýtvá, a po mateřské už bude opravdu mít problém do pracovního procesu se vrátit.
Matka by se jistě mohla i stát zaměstnancem, který to má z hlediska legislativy jednoduché (nic moc vědět nemusí, všechno za něj řeší zaměstnavatel). Jenže zase narážíme na problém zákonů - je těžké zaměstnance propustit, nebo mu neplatit když není práce, a je drahé najmout zaměstnance na méně než 8 hodin, protože náklady na zákonem dané povinnosti se přitom nesníží. Kvůli tomuto všemu je pro zaměstnavatele prakticky nemožné zaměstnat legálně matku, která bude pracovat jen když bude moct, a bude s prací doma. Jedna jediná matka, která by byla zaměstnána a měla pracovní problémy, může být pro malou firmu likvidační. Výsledkem je, že neexistuje nikdo, kdo by mohl dát práci ženě, která může pracovat jen někdy, a od svého dítěte se může vzdálit jen trochu a jen na jednu dvě hodiny. Přitom takové práce by se našlo jistě dost, jak jsem psal, po doma se dá dneska dělat lecos.
Další záležitostí jsou daně. Mám ozkoušeno že při malých příjmech jsou daně z příjmu nulové a člověk dokonce dostává finanční bonusy za každé dítě. Na druhou stranu platba na zdravotní a sociální pojištění představuje měsíčně kolem 3 tisíc kč MINIMÁLNĚ, bez ohledu na to kolik ve skutečnosti vyděláváte. Jakmile se žena stane institucí OSVČ, přestane být institucí Matka na mateřské, a tyto věci bude muset ze svého výdělku platit. A to se při nízkém výdělku těžce nevyplatí.
Výsledkem toho všeho je, že matky o mateřské pracovat nemůžou, protože jim v tom státní moc intenzivně brání. Matka co se chce hnát za kariérou nechť si svoje děti do jeslí odloží, ale co to obrovské množství matek, které kariéra nezajímá a chtějí prostě normálně žít? Stát vytvořil jediné dvě možnosti - buď pracovat nebudeš (a v tom tě budeme podporovat), a nebo pracovat budeš, ale pak musíš jet na plný zápřah, stejně jako ty matky-kariéristky a musíš děti odkládat do jeslí. Žádnou možnost "mezi tím", která je přirozená, stát neuznává, a aktivně ji zamezuje. A pak se samozřejmě diví, že matky nepracují.
Komentáře