Pád Římské říše
autor: PetrV souvislosti s uprchlíky tu a tam někdo vzpomene pád Římské říše. To mi sice přijde jako poněkud předčasné házení flinty do žita, přesto je konec Římské říše velmi poučné téma. Ono to vrtá lidem hlavou už od středověku - jak mohl Řím padnout? Byla to tak velká a tak silná říše, uměla dělat tolik věcí, měla nepřekonatelné vojsko ...
Něco málo jsem o tom přečetl. V zásadě to proběhlo tak, jak se to učí ve škole - v roce 476 dobyli Germáni v čele s Odoakerem Řím, vyplenili ho, a císaře donutili k abdikaci. Člověk z toho intuitivně vyrozumí, že Římané byli přemoženi silnějším protivníkem, ten vykradl co mohl, rozbořil vše římské, a na ruinách si postavil svoje primitivní příbytky. Jenže tak to právě nebylo.
Předně Germáni se předně od Římanů zase tolik nelišili. Jejich kultury byly v úzkém kontaktu už stovky let! Germány možná nezajímala matematika nebo architektura, ale v oblasti vojenství se učili rádi a ochotně. V roce 476 nebyla jejich armáda v porovnání s tou římskou v žádném směru méněcenná. Rozhodně nešlo o porážku moderní armády primitivními divochy.
Divné ale je, že po jedné vojenské porážce přestal existovat národ. Jako kdyby dnes někdo podříznul amerického prezidenta, a od zítřka by v důsledku toho přestali existovat američané. Logické by přece bylo aby zbytek obyvatel dal dohromady nové vojsko, útočníky vyhnal, a zvolil si nového panovníka. Případně by byl protivník moc silný, takže by ho nepřemohli, ale pořád by si mohli zachovat svoji identitu - třeba jako Slováci pod vládou Maďarska, nebo dokonce jako židé, co byli tisíc let bez vlastní země. A koneckonců, Řím byl v historii říše dobyt několikrát, ale konec to nikdy neznamenalo.
Takže proč ten rok 476 byl tak osudný? Zdá se, že odpověď je jednoduchá - obyvatelé už Římskou říši nechtěli. Říká se, že byla posledních minimálně 100 let (ale spíše několik stovek let) v úpadku. Jenže jak takový úpadek vypadá? Zdá se mi, že je to velké množství nedostatků, z nichž ani jeden by není fatální, ale dohromady zdeptají lidi tak, že naprosto ztratí vztah k tomu, čeho jsou součástí. Právě tahle ztráta vlastenectví je potom v jádru pádu říše. Sebevětší a sebemocnější útvar nemůže fungovat bez podpory obyvatel.
Římští vládci a nobilita se zaměřili na svoje problémy - což bylo především o tom jak se vypořádat se svými politickými soky. Dnes na příkladu EU vidíme, jak lze soustředěně a s plným nasazením řešit fiktivní problémy, a naopak zcela nevnímat ty skutečné. Vypadá to, že k něčemu podobnému dospěli římští vládci také.
Původní římská armáda byla prakticky kompletně nahrazena vojsky spojenců z římských provincií a oblastí za nimi. Už dávno tedy nešlo o homogenní vojsko, a jeho vazba na říši byla slabá. Vojáci neměli motivaci hnout prstem když byl dobýván Řím, protože to se dělo "těm nahoře", a germáni jim vlastně byli bližší - řeč samozřejmě není o těch, kteří zrovna byli v samotném Římě, protože těm šlo o krk. Sebeschopnější a sebelépe vybavení válečníci nejsou k ničemu, když nemají proč bojovat.
Obyčejní obyvatelé - drobní rolníci či řemeslníci - viděli ve státní moci především ty, kterým musejí odevzávat daně. Jejich postavení se už dlouhé roky postupně zhoršovalo. Rolníci byli například drženi v pasti bohatými majiteli půdy, kteří jim tu půdu pouze pronajímali. Rolník musel majiteli platit horentní nájemné a musel strpět všechny jeho výstřelky (například libovolné zvyšování nájmu), pokud měl vůbec mít z čeho žít. Teoreticky byl sice svobodnější než otrok, ale prakticky mezi nimi takový rozdíl nebyl.
Všechno tohle (a mnohem víc) už říše v historii několikrát zažila. Na konci pátého století se to ale sešlo všechno najednou, a trvalo to tak dlouho, že u většiny lidí ten pověstný pohár trpělivosti přetekl. Když potom Odoaker vyvrátil poslední zbytky státní moci (která takto selhala i v tom nejdůležitějším úkolu, tedy obraně), nenašlo se dost lidí, kteří by chtěli staré pořádky vrátit. Kdyby dnes nějaký terorista vyvraždil eurounijní "elitu" v Bruselu a prohlásil EU za skončenou, kolik lidí by se zvedlo, a šlo za její obnovení bojovat? Pokud by měli dost vlastních problémů, neudělali by to ani Němci a Francouzi, natožpak ostatní státy. Naopak, pro nespokojené by takto vyvstala jedinečná příležitost jak se EU zbavit (prostě jen nehnou prstem pro její obnovování). Stačí jen dostatek nespokojenců a říše při první vhodné příležitosti končí, bez ohledu na její velikost a moc.
Komentáře