Chvála hromadění
autor: PetrČas od času se člověk setká s kritikou současného stavu euroatlantické civilizace. Ono není divu, stále víc lidí má pocit, že je něco špatně, já občas taky. Mám dojem že je to paradoxně tím, že se máme příliš dobře, nemáme v životě s čím zápasit a co překonávat, a tak vymýšlíme kraviny ... ale to si nechám zase na jindy.
Jednou z věcí, která se na našem způsobu života kritizuje, je hromadění věcí. Podívejte se třeba na indiány, říká se. Loví vždy jen tolik, kolik potřebují. Zabijí jen tu rybu, která jim připluje pod oštěp. Pokud nic připluje, berou to jako znamení že ten den nemají jíst. A žijí si v klidu (tedy si žili, dokud měli kde) a v pohodě a hlady neumírali.
Problém je v tom, že indiánský způsob života odpovídá mentalitě lovců-sběračů. Lovec si nemusí dělat velké zásoby, protože lovit může jít prakticky kdykoli. Jistě, někdy se to hodí víc než jindy, ale NĚCO najde vždycky. Dokonce výroba zásob je kontraproduktivní - když si dnes ulovím zásobu bizonů na celý rok, tak s tím budu mít spoustu práce abych je nějak konzervoval, nebude to chutnat tak jako čerstvé maso, a z dlouhodobého hlediska si tím uškodím. Bizon, kterého jsem ulovil dnes, se nemůže rozmnožovat. Pokud bych ho býval zabil za půl roku, třeba by stihl mít potomky. Stádo by tak bylo silnější a já bych si zajistil zásobu masa do budoucna. Lovit bizony do zásoby nemá cenu.
Lovec také ví, že když dnes nic neuloví, nic se neděje, povede se mu to zítra. Lovec může fatalisticky čekat na připlutí ryby pod oštěp, protože ví, že řeka je těch ryb plná, a ona dřív nebo později připluje.
Naproti tomu naše civilizace je bytostně zemědělská. Museli bychom jít hodně daleko do historie, abychom našli v Evropě větší nezemědělskou komunitu. Evropan je prostě v jádru zemědělcem, a proto uvažuje úplně jinak. Zemědělec narozdíl od lovce MUSÍ dělat zásoby. Zemědělec získá v době sklizně potravu na celý rok, a tuto potravu musí hromadit, aby přežil do další sklizně. Zvlášť v našich klimatických podmínkách je naprosto klíčové mít zásoby potravy co největší, protože nikdo neví jak dlouhá bude zima a jaká úroda bude příští rok. Evropský zemědělec v hromadění zásob nikdy nemá dost, protože každá trocha zásob navíc znamená větší šance pro další rok.
Zemědělské hamounění si vůbec nezaslouží být odsuzováno, naopak je to nutnost. A je to taky motor vynalézavosti - uvědomte si kolik nových typů potravin a pracovních postupů bylo vynalezeno jen proto, aby potraviny bylo možné hromadit! Sýry, jogurty, uzení masa, povidla a marmelády, výroba jitrnic, tlačenek a klobás, kompoty ... To všechno bychom neměli, kdybychom žili stylem lovců. A nejde jen o to že bychom to neměli a teď to máme. Jde o to, že díky nutnosti uchovat nahromaděné potraviny byla v historii odvedena spousta dobré a poctivé práce - při vynalézání nových typů trvanlivých potravin i potom při jejich výrobě. A poctivá práce ... ta se vždycky počítá a nikdy nepřijde vniveč.
Ve skutečnosti je v současné době snadné chovat se po způsobu indiánských lovců a zásoby nehromadit; a dost lidí tako žije. Kdykoli chceme, můžeme si dojít do obchodu, a koupit si přesně to, co potřebujeme. Hromadit není nutné. Je takové chování v pořádku? Já jsem přesvědčen že NE - je to v přímém rozporu s tím, co nás naučily naše vlastní historické zkušenosti. A je to koneckonců taková potěmkinská vesnička - my sami sice nehromadíme, ale to je umožněno tou obrovskou mašinérií velkých obchodů, skladů a transportu zboží, která hromadění provádí za nás, a nebo ho nahrazuje importem.
Takže bych řekl - hromadění hmotných věcí není chyba, jen důsledek naší vlastní historie. Neměli bychom ho odmítat, protože u nás bez něj nelze žít. Naopak - pusťme se do toho sofistikovaného hromadění třeba tím, že si v době sklizně nakoupíme levné švestky a na zimu si z nich uvaříme povidla. Nebo že se naučíme dělat tvaroh a sýry. Naučíme se tím něco nového, uděláme kus uspokojivé práce, a celkově to pro nás bude přínosnější než demonstrativní supermarketové NEhromadění.
Komentáře