Domácí soustružení

Hledání

Aktuality

Počet návštěv od 10.1.2012

statistiky

Historie soustružení - postavení soustružníků

O postavení soustružníků ve starověku jsem toho moc nezjistil, takže následující se týká evropských soustružníků od středověku dále.

Pro soustružnické řemeslo je, středověkem počínaje, charakteristická jistá dvojkolejnost. Byli tu ti, co se označovali jako soustružníci - produkovali výrobky, které na soustruhu vznikaly prakticky celé (jako například misky nebo velká část hraček). Vysoustružený kus možná bylo potřeba upravit pilkou, dlátem, lepením a podobně, ale to hlavní se udělalo na soustruhu. Současně ovšem existovali truhláři, koláři, sekerníci a řada dalších řemeslníků, kteří sice soustružníky oficiálně nebyli, ovšem na některé části svých výrobků soustruh používali a uměli s ním pracovat.

Soustružníci (tedy ti z první skupiny, jejichž výrobky pocházely skoro celé ze soustruhu) měli své nejslavnější období během středověku, a jejich hlavním sortimentem bylo nádobí. Velká část těchto řemeslníků pracovala na bázi lidové výroby (tedy přes léto se starat o pole, a přes zimu se věnovat řemeslu). Během 16. století se spotřebitelé od dřevěného nádobí začali odklánět ke keramice, a soustružníků začalo ubývat. Mnozí se přeorientovali na výrobu hraček a her, drobných užitečných předmětů (např. držadel k nástrojům), specifického druhu nábytku (např. židle nebo stojací věšáky) a později i suvenýrů, ale jejich počet postupně klesal. Na začátku 20. století samostatné soustružnické řemeslo prakticky vymizelo.

Situace ostatních řemeslníků užívajících soustruhy byla do jisté míry opačná. Soustruh zpočátku měl pro ostatní řemeslníky jen okrajový význam. Pokrok ovšem šel dopředu; s koncem středověku začal růst význam soustružení kovů, začaly se budovat stále lepší a přesnější stroje a mechanismy, krom jiného i v souvislosti s rozvojem palných zbraní. Ten proces stále pokračoval a pokračuje vlastně dodnes. Stroje vyžadují dokonalost, a soustruh má dokonalost v sobě schovanou - lze na něm pracovat přesně, rychle a vytvářet dokonale kulaté výrobky. S postupem času tedy klesal význam soustružení jako samostatného řemesla, ale naopak stoupal jeho význam jako technologického kroku při výrobě mnoha velmi potřebných věcí.

Lesk a bída soustružníků

Každopádně soustružníci produkovali především běžné výrobky určené všem, jen málo z nich se specializovalo na luxusní výrobu, i když takoví samozřejmě existovali. Obecně šlo o řemeslo spíše obyčejné; ne vysloveně chudé, ale ani s perspektivou velkého zbohatnutí. V nejlepší hmotné situaci byli soustružníci asi během středověku, i když jde o mírně zavádějící zprůměrování.Obecně s postupem směrem k současnosti poptávka klesala, a tím klesal počet soustružníků a zhoršovala se i jejich ekonomická situace. Hádám, že lepší osud si soustružník zařídil pokud se dokázal včas překvalifikovat na jiné řemeslo, kde mohl soustruh také využít, ale o výrobky byl větší zájem. Jeden z posledních předválečných soustružníků, Václav Maňhal, hledá důvod úpadku soustružnického řemesla v tom, že soustružníci svoje výrobky vesměs šidili - poptávka byla tak malá, že šli s cenou hodně dolů a to se projevilo na kvalitě materiálu a zpracování, což pak další zákazníky odradilo. Nejpravděpodobnější ale je, že doba prostě samostatným soustružníkům přát přestala, a jediným východiskem bylo přejít do průmyslu, kde se umění práce se soustruhem využilo lépe.

Od pokročilejšího středověku do 19. století vládly řemeslům cechy a cechovní regulace; ani soustružníci se jim samozřejmě nevyhnuli. Naštěstí se zdá, že se příliš nezaplétali do mezioborových půtek, jaké byly svého času časté třeba mezi kováři a zámečníky. Rád bych věřil, že soustružníci byli odjakživa rozumnější, ale pravděpodobnějším důvodem je, že šlo o řemeslo poměrně slabé počtem řemeslníků i svým významem. V některých městech soustružníci dokázali vybudovat vlastní cechovní organizaci, ale většinou se spíš spojovali s truhláři či koláři. Dočetl jsem se, že v Londýně ve 14. století dosáhli místní soustružníci faktického monopolu na dodávání nádob pro místní hostince; taková ukázka síly soustružnického cechu je ale dost výjimečná. Koneckonců i tady zřejmě šlo především o snahu městské reprezentace zaručit v místních hospodách "dobrou míru", k jejímuž udržení měly právě sloužit značně normované nádoby místních soustružníků. Monopol se nakonec utopil ve sporech s cizinci i hospodskými, kteří ho podloudně nerespektovali.

Zajímavou skutečností je, že v postupujícím novověku stoupal i význam soustruhu jako zájmové činnosti. Člověk by řekl že "zájmová činnost" je doménou moderní doby, ale není to pravda. Každý, kdo někdy pracoval na soustruhu, ví jak uspokojivá a příjemná činnost to je, pokud si s tím můžeme "jen tak hrát" a nemusíme držet denní kvótu odvedené práce. O Karlovi IV. se ví že jako relaxaci pletl košíky; jiní vládci či šlechtici v modernější době zase soustružili. Jedním z nejznámějších soustružníků z vyšších kruhů byl slavný ruský car Petr Veliký. Jeho soustružené výrobky prý nebyly v žádném směru horší než výrobky profesionálních řemeslníků.