Broušení struhů
Všechny soustružnické struhy musí být dostatečně ostré, jinak se s nimi nedá pracovat. A je už smutnou skutečností že ať už je nástroj na začátku jak chce ostrý, po nějaké době se ztupí a nezbývá než brousit znovu.
Tupý struh
Tupý struh je na pohled docela obyčejný, ale při práci se s ním mohou dít podivuhodné věci.
- Všechno půjde pomaleji, protože to prostě neubírá tak účinně.
- Tupý struh má větší tendence vytrhávat vlákna. Tupým struhem se nedá hladit.
- Tupý struh je těžké vést. Má tendence utíkat někam kam nemá a vůbec se nechce držet v poloze, ve které ho chceme.
- Při práci s tupým struhem při nižších otáčkách zjistíme, že nedokážeme udržet kruhový průřez soustruženého výrobku. Struh totiž místo aby dřevo odřezával, tak je jím odstrkován a při práci se neustále drobně kýve. Nemusíme si toho ani všimnout, ale když odstraníme v jednom místě několik centimetrů materiálu a pořád z toho nějak není váleček, tak je na místě zkontrolovat ostří.
Ostrý struh
Tady je potřeba říct že na každý struh nemáme stejné nároky. Takový hrubovací dutý struh - nebo dokonce škrabák - sice může být taky tupý, ale i naostřený se rozhodně nebude chovat tak, jako by se choval třeba jemný hladící struh. Je to záležitost tvaru a úhlu ostří - třeba ani s ideálně ostrým škrabákem se neoholíme. Takže při hodnocení ostrosti je třeba zapojit trochu selského rozumu.
Ostrý struh
- má ostří ve správném úhlu.
- ostří je lesklé a má hladký povrch. Pokud by v povrchu byly drážky (např jako od pilníku), je pravděpodobné že drážky pokračují až na konec břitu a tam tvoří zub, byť malý.
- Linie břitu je rovná, resp. má takový tvar, jaký má mít. Nemá být zubatá ani vlnitá.
- Při přiložení nehtu k ostří ani z jedné strany necítíme jehlu (viz dále u ostření).
- Při přejetí bříškem palce napříč přes břit zřetelně cítíme ostrou hranu. Ověřte si že to, co cítíte, není jehla!
- Struh se chová ostře. To se dá testovat různě, například: ostřím se dá aspoň trochu holit. Nebo při položení ostří na šikmo postavený nehet se do něj zakousne místo aby sklouznul. Nebo pokud s ním pokusně řízneme do kusu dřeva, tak jím snadno proniká.
Čím brousit
Základem jsou brusné kameny, obvykle v podobě plochých kvádříků. Brousky na kosu nemají úplně vhodný tvar, i když použít se dají taky (já je třeba používám, protože jsem si je pořídil dřív, než jsem začal soustružit, a pak jsem bral co bylo po ruce, až jsem si na to zvykl). Brousky můžou mít různé hrubosti, přičemž platí že hrubší víc ubírají, ale zase dělají větší zuby v břitu. Při broušení by se vždycky mělo postupovat od hrubších kamenů k jemnějším. K úspěšnému broušení byste měli mít brousky aspoň dvou různých hrubostí.
Materiál brousku může být buď syntetický (karborundum), nebo přírodní (kameny). U syntetických máte zaručenou stejnoměrnou hrubost a kvalitu, a navíc se snáze shánějí, takže je kdekdo doporučuje. Já mám radši kamenné, čistě z osobních emocionálních pohnutek. Pokud mi někdo tvrdí že syntetické kameny dokážou brousit kvalitněji, tak říkám, že až to na kamenném brousku nabrousím tak, jak to uměli lidi v 19. století, a nebude mi to stačit, tak že si určitě syntetický brousek vezmu.
Na hrubé broušení se užije i elektrická bruska s hrubším kamenem, nebo pilníky na železo.
Takže jak na to?
Broušení se dá rozdělit do několika fází. Na to do kolika a kterých má každý člověk jiný názor, já to prezentuju tak, jak je mi to nejbližší. Platí že na udržování už ostrého ostří stačí většinou dělat jen poslední fázi, pokud se to ztupí víc tak předposlední a potom poslední a tak dále. Naopak pokud nástroj teprve vyrábíme, musíme projít všechny fáze od začátku
Hrubé broušení
Cílem hrubého broušení je vytvarovat ostří tak, jak potřebujeme - tedy úhel ostří a konvexnost nebo konkávnost. Taky tím odstraňuje velké zuby na ostří, pokud jsme struh náhodou upustili břitem na beton. Hrubé broušení je pořeba udělat pokud si struh vyrábíme sami a ostří ještě nemá, nebo pokud máme starý struh v hodně mizerném stavu, nebo pokud jsme si to zmršili předchozím špatným broušením.
Hrubé broušení se dělá prostředky, které dokáží rychle odbrušovat materiál. Může to být elektrická bruska (s hrubším karborundovým kotoučem), nebo taky pilník na železo (výborné na dolaďování ostří na háčkovém struhu zkoseném dovnitř).
POZOR! Pokud používáte tu brusku, nebo nějaké jiné rychlobroušení, nezapomínejte chladit! Při rychlém broušení se železo zahřeje tak, že se začne popouštět, což naprosto rozhází vlastnosti oceli a struh se bude muset znovu zakalit a popustit na správnou teplotu. Při broušení se nikdy nesmí povrch struhu začít barvit oxidačními barvami. Pokud začne (obvykle hned skočí hodně rychle do modročerné), tak je to v háji, s teplotou jste to přehnali. Jako chlazení stačí struh co chvíli namočit ve vodě, ale je potřeba to dělat často.
Ostření
Ostření se provádí buď po hrubém broušení, nebo na doostření struhů ztupených používáním. Ostří se už ručně, bez brusky, na umělém nebo kamenném brousku. Cílem je vytvořit co nejlepší ostří, pěkně ostré, bez zubů, a bez jehly.
Jehla. Čárkovaná čára ukazuje jak mělo vypadat ostří. Plná čára jak vypadá. Ujetá část ostří nad čárkovanou čárou je jehla.
A co je to jehla? Jehla je konec ostří, který se nám vymkl z kontroly. Jak se břit tahá po brousku, z konce ostří, z toho nejtenčího místa, se vytahuje trocha materiálu a ohýbá se na stranu. Kvůli tomu najednou ta koncová část ostří, která se má při práci co nejlépe zaříznout do dřeva, získá úplně jiný tvar i úhel než jaký chceme a navíc míří někam jinam. Právě téhle ujeté koncové části se říká jehla, a při broušení se ji musíme snažit minimalizovat. Jehla je mimochodem taky důvod, proč můžu tahat struh po brousku týden, a pokud to dělám špatně, tak to stejně nakonec nebude ostré.
Jehla většinou není vidět, ale dá se nahmátnout. Dělá se to tak, že položíme nehet palce kousek pod břit a mírně zatlačíme nahoru, aby nám nehet přes ostří jakoby přeskočil. Pokud se těsně na hraně ostří nehet zarazí, tak tam je jehla. Při správném tvaru ostří nehet prostě sklouzne a sjede mimo nástroj. Celý test jsem se pokusil vystihnout na obrázku vpravo. Je to jen schématické! Kdyby jehla byla vůči palci tak veliká, tak by se dala i odřezávat pilkou. Obrázek sledujte jako pokus o sdělení myšlenky, nikoli jako realistické umělecké dílo.
Co s jehlou? Jehla se dá buď srovnat, nebo ubrousit. Srovnání jehly se děje při obtahování, takže to teď přeskočím. Ve fázi ostření budeme jehlu ubrušovat. Jehla se nesmí ulomit! Ubrušování se dělá tak, že struh položíme na brousek tou stranou, na kterou se nám jehla přehýbá (což je strana, na které se nám zarazí nehet u břitu) a zlehka brousíme. Ze začátku ostření to dělám rovným tahem struhu proti ostří (jako bych chtěl z brusného kamene odříznout tenkou vrstvičku). Ke konci používám krouživý pohyb a tlačím na to jen lehce.
Tímto způsobem se jehla obrousí, ale bohužel zase se při tom vytvoří nová, která se ohne na opačnou stranu. Nezbývá než otočit a znovu ubrousit ... naštěstí se to ale nedělá donekonečna. Finta je v tom, že jemnější brousky a menší tlačení dělají menší jehlu. Takže Když v ostření postupuju, tak beru jemnější brousek, přecházím na krouživé pohyby a tlačím pořád míň. Musím brousit střídavě chvíli z jedné a chvíli z druhé strany, ale mám jistotu že se tím nově vytahovaná jehla postupně zmenšuje. Když mi to nestačí, vezmu jemnější brousek a znovu obrušuju a vytvářím ještě menší jehlu.
Ostření je hotové když nehtem necítím jehlu a struh je při přejetí palcem dost ostrý. Některé struhy se dají testovat tak, že by měly být schopné holit ... ale to zase nemůžeme chtít po všech. Zkoušet holení háčkovým struhem nedoporučuju. Pokud dobrou ostrost nepoznáte, pusťte se se struhem do práce. Pokud to najednou půjde líp než předtím, tak jste naostřili dobře.
Obtahování
Obtahování slouží ke srovnání drobných zoubků na ostří, k mírnému dobroušení a celkovému doladění. Právě obtahování je proces, který z docela ostrého nástroje udělá brutálně ostrý nástroj. Představme si původně ostrý břit, se kterým se chvíli soustružilo. Dřevo naráží do ostří a postupně po malých kouscích udělá to, co by se stalo, kdybyste do ostří klepali kladívkem. Původní ostří se pomalu zakulacuje, ale ne proto, že by materiál ze špičky mizel, ale proto, že se různě ohýbá a přesouvá jinam.
Ztupené ostří. Čárkovaná čára ukazuje jak původně ostří vypadalo, plná jak vypadá po ztupení. Pokud to není ztupené moc, tak tenhle stav napravíme do té čárkované podoby obtahováním.
Cílem obtahování je tento přesunutý či ohnutý materiál srovnat na správné místo - a současně s tím vyhladit plochu břitu, odstranit drobounké zoubky atd. U nožů se obtahování dělá ocílkou, u klasické břitvy se to dělalo taháním po koženém řemenu. Struhy se ocílkou obtahují špatně, nemají na to vhodný tvar. Ploché a duté struhy obtahuji přiložením na rovnou kovovou plochu a tlačením struhu ze strany na stranu (tedy ani proti ostří, ani po ostří). Dutý struh se při tom musí protáčet, aby se obtáhnul celý oblouk ostří. Háčkové struhy obtahuju tak, že dovnitř vložím zadní část čepele nože (tu, co není ostrá), a projíždím ostří zase ze strany na stranu.
Obtahovat je dobré průběžně během práce. Není to moc zdlouhavé a účinně tím oddalujete okamžik kdy budete muset vzít brousek a pustit se do ostření.