Vysoká noha
autor: PetrV předminulém příspěvku jsem se vytasil s bojovými uměními, a jelikož se u něho dokonce objevil komentář, tak budu v tomto směru pokračovat. Rád bych napsal něco k zajímavé otázce - které bojové umění je nejlepší? Ale než se k tomu dostanu, tak si připravím půdu dvěma příběhy. Dnes to bude historie vzniku fiktivního bojového umění zvaného Lojzova vysoká noha.
Bylo nebylo, na širých pláních dálného východu, v jedné zaostalé zemědělské vesničce, žil mladík jménem Lojza. Bylo mu asi šestnáct, byl drobnějšího vzrůstu, ale měl v sobě jakousi šlachovitou houževnatost vypěstovanou tvrdou zemědělskou prací. Vesničané si na pláních žili spokojeně už stovky let, ale poslední dobou se objevili Nájezdníci. Bylo to vždycky pár chlapů na malých rychlých koních, kteří byli oblečeni do pevného koženého oblečení a nosili ostré železné šavle. Vždy vpadli do vesnice, ukradli co mohli, sem tam někoho oddělali, a zase zmizeli. Jejich nájezdy nikdy nebyly likvidační, ale žít pod jejich věčnou hrozbou bylo depresivní. Vesničané se báli s nimi bojovat, protože neměli zbraně - železo bylo vzácné.
Během jednoho nájezdu Lojza udělal pitomost a připletl se před Nájezdníka, který už s kořistí opouštěl vesnici. Mohl se otočit a utíkat, ale rychle si uvědomil že tím by se odepsal. Koně nepředeběhne, a nájezdník by ho sťal už jen proto, že má tu možnost. A tak místo toho, v náhlém okamžiku inspirace, Lojza vyskočil. Nečekaný pohyb nájedníka zmátl, Lojza se mu dostal na tělo, ve vzduchu mu vrazil jednu pěstí a strhnul ho s koně dolů. Při pádu si pohmoždil rameno, ale jedno bylo důležité - zcela beze zbraní přemohl nájezdníka! Vesničané nájezdníka velmi brutálně zamordovali, a Lojza začal uvažovat o tom, že s nájezdníky by bylo možné bojovat.
Celou zimu trénoval a snažil připravit. Objevil v sobě smysl pro rovnováhu i ve vzduchu, a naučil se zasazovat tvrdé údery. Jelikož potřeboval napadnout jezdce, cvičil všechny svoje údery ve výskoku. Zjistil, že ve vzduchu nejlépe zasáhne cíl kopem, a proto se soustředil právě na údery nohou. Na jaře už dokázal kopem přerazit prkno připevněné ve dvoumetrové výšce.
Když přijeli nájezdníci, čekal Lojza ve skrytu, až první útočníci mezi domy zpomalí. Pak se zhluboka nadechl a zkusil to, co celou zimu trénoval. A ono to fungovalo! Překvapení nájezdníci se nedokázali bránit, pět jich Lojza srazil z koně než ostatní utekli. Jednomu z nich dokonce kopem srazil vaz - tomu, který se rozhodl Lojzu ještě před útěkem zabít a vyjel přímo proti němu. Lojza měl skutečně talent na pohyb ve vzduchu, dokázal se vyhnout nájezdníkově šavli i když se nohama nedotýkal země, a ještě mu zasadit nejtvrdší úder jaký se mu dosud povedl.
Vítězství nad nájezdníky všem vlilo naději do žil, ale zároveň vyvolávalo obavy. Nájezdníci se určitě vrátí, bude jich víc a přijdou zabíjet, aby se pomstili. Bylo rozhodnuto že deset nejslibnějších mladíků bude uvolněno ze zemědělské práce, aby mohlo trénovat Lojzův zázračný způsob boje. Ostatní si pak ve ve volných chvílích připravili improvizované zbraně a připravili prostředí vesnice tak, aby jim to umožnilo lépe se bránit. Lojza své svěřence učil přesně těm dovednostem, které jemu samému tolik fungovaly - výšku výskoku, tvrdost úderu, a schopnost kopat ve vzduchu. Důraz byl kladen na překvapivý útok vedený skokem, zatímco obranu poněkud opomíjel. Lojza si ověřil, že pokud zaútočí dostatečně překvapivě a tvrdě, tak si s obranou nemusí lámat hlavu.
Jak to celé dopadlo? Příště zaútočilo padesát rozzuřených nájezdníků, a v tvrdém boji, který nepostrádal napínavé chvilky, je vesničané slavně porazili - a klíčovou roli v tom hrálo umění Lojzy a jeho deseti svěřenců. Lojza svůj způsob boje nazval "Lojzova vysoká noha", a brzy po vítězství vyrazil do okolních vesnic, aby i jejich mladíky naučil se bránit. Domů se pak už nikdy nevrátil - putoval po světě a pomáhal lidem. Zažil při tom spoustu dobrodružství a střetnul se se spoustou nejrůznějších protivníků. Za celý svůj život nepřestal být hlavou otevřenou a učil se stále nové a nové věci, které jeho způsob boje obohatily. Nakonec zemřel na nemoc dýchacích cest v domě jednoho horala, daleko od svých rodných plání. Podle místního zvyku byl s velkou úctou pohřben v kamenné mohyle.
Komentáře